čeština

720by157-218-Content-Image-ECCAM-banner

Každý má právo na zítřek

Neil Howie

Tento rok bude jiný, říkáte si, i když se každé ráno budíte celý rozbolavělý. Při kontrole doktorka říká, že musíte začít s analýzami. Čekáte, a po deseti dnech, den před plánovaným nástupem do práce jdete opět na kontrolu, plni obav, že něco našli. Po pětiminutovém testu vám oznámí, že máte veliký nádor. A potom začnete mít opravdu strach.

Takto pro mně začal leden 2014. V den mých narozenin, týden po analýze, jsem nastoupil do nemocnice na větší operativní zákrok. Během následujícího měsíce mi podle výsledků biopsie sdělili, že jsem měl rakovinu tlustého střeva třetího stupně. Během dalších šesti měsíců jsem prošel skrze chemoterapii, trávil tři dny v nemocnici, poté jsem šel domů na desetidenní rekonvalescenci a pak zase nastoupil zpátky. Celkem dvanáctkrát.

Během této doby jsem zjistil, jak velké mám štěstí. Měl jsem podporu své ženy a své rodiny, svých přátel. Vzhledem k tomu, že jsem musel podnikat cestu ze svého města dlouhou 2200 km do země, jejíž jazykem jsem nemluvil, bylo toto nesmírně důležité.

Během své léčby jsem v dubnu sledoval v televizi Londýnský maraton a rozhodl jsem se, že pokud se zotavím z této životní epizody, nastoupím v tomto závodě v příštím roce, 26. dubna 2015. Protože jsem během posledních sedm let vůbec neběhal, byla by to pro mně výzva i v případě, že bych byl zdravý. Chemoterapie není příjemná a toto byl jeden ze způsobů, jak zůstat pozitivní a myslet na to, co bude potom. Mluvil jsem se svými přáteli a oni mně povzbuzovali a společně jsme o tomto začali přemýšlet jako o způsobu, jak skrze toto pomoci i charitativně, protože EuropaColon pomáhá mnohým postiženým rakovinou střev.

Koncem srpna byly výsledky chemoterapie tak dobré, že návrat k normálnímu životu mohl začít. Znovu jsem začal pracovat, byl jsem mimo práci skoro celých sedm měsíců. Znovu jsem začal i běhat, i když na začátku to byl velmi pomalý běh, který trval pouze pět minut (z toho důvodu, že jsem v nohách měl jen velmi malý cit), a postupně jsem zvyšoval vzdálenost i rychlost. Také jsem začal vytvářet fond pro postižené rakovinou tlustého střeva, kteří neměli tolik štěstí jako já.

Do prosince jsem organizoval řadu charitativních akcí: večírky v barech, večírky s kvízy, gala večírky a zábavné večírky. Tyto akce vynesly několik tisíc euro pro charitativní podporu nemocným rakovinou tlustého střeva a zajistily mi místo v Londýnském maratonu. Vrátil jsem se naplno zpátky k běhu a po dokončení půlmaratonu v Ljubljani (teprve) v říjnu, jsem nyní schopen mnohem lépe zvládnout i zbývajících 21 km na konci roku.

Na mé narozeniny jsem se v roce 2014 ve věku 45 let připravoval na velikou operaci a hlavou mi procházela spousta otázek ohledně budoucnosti. O rok později běhám patnáctikilometrové tréninky a připravuji se na nadcházející Londýnský maraton.

Život není vždy jednoduchý a jeho volby, i ty skličující, mohou zastihnout i nás, a to kdykoliv během našeho života. Všichni musíme zůstat pozitivní, musí to jít z nás samých i naší rodiny a přátel. EuropaColon je charitativní organizace, která se snaží pomoci všem, kteří trpí rakovinou tlustého střeva a zajistit jim i následující den a to, abych zůstali pozitivní.

Můžete mně sledovat na neil4bc.org.uk nebo na facebook.com/neil4bc.

Text byl připraven pro European Colorectal Cancer Awareness březen 2015